Adventní čas II.

Do adventu jsme vstupovali s představou...Samozřejmě každý s tou svou. Děti se těšily na pečení cukroví, teda spíš než na pečení se těšily na to ochutnání, ke kterému samozřejmě taky došlo. Já jsem doufala, že si vychutnáme každý sváteční den nějakou aktivitou a tradicemi. Těšila jsem se na tvoření výzdoby. Každou adventní nedělí jsme byli blíž k Vánocům. Jen ty představy se začaly nějak měnit podle jiného scénáře.
Pečení cukroví přerušila Ondrova laryngitida a Agátčin zánět průdušek. Kašel, který neustává ani při tlumících lécích....Vysoké horečky, které nechtějí klesnout...Probdělé noci s dítětem v náručí......Pohotovost v době, kdy se všichni chystají na prožití nejkrásnějších svátků v roce......A poslední rána v podobě totálně vyčerpané a unavené mámy, která dostala horečky taky.
Děti ani netušily, že jsme měli ve vaně kapra. Pavel musel všechno zvládnout sám.
Dnes, kdy jsou horečky jen nepříjemnou vzpomínkou, kdy má Agátka antibiotika a normálně dýchá, kdy slyšíme jen kašlání a smrkání....je vše jiné. Konečně se u nás jí. Cukroví ubývá a co uvařím, to se sní. Dárky dětem přinášejí radost a i ty "měkké" dárky přišly konečně na své. Pouštění lodiček, rozkrajování jablka a lití olova jsme si užili až po pár dnech, ale dokonale a s humorem. Vánoční výzdobu jsem dodělala včera. Vždyť Vánoce netrvají jen jeden den.

Když nesněžilo venku, tak alespoň u nás doma. Ella dokázala ze svého plyšáka vždy dokonale vytáhnout všechnu výplň. Několikrát za den. Hádejte, kdo to vždycky uklízel?

Když Agis mohla, pomáhala péct. Taky pomáhala jíst a co už nemusela pomáhat, to bylo zdobení. Protože vlastně nebylo co zdobit.

Stromeček jsme byli vybírat jen my dva s Pavlem. A opět do Hodonic na plantáž, jen letos tam bylo lidí jak na Václaváku. Ale to kouzlo zasněžené krajiny, to nemělo chybu. Na protějším kopci probíhal hon, tak jsme si říkali, kdo z nás bude mít prostřelené pneumatiky u auta. Naštěstí nikdo. Stromeček stojí...Je krásný a na naše poměry poněkud větší než obvykle.

Můj táta by slavil 23.12. narozeniny. Letos by mu bylo 73 let. Vůbec jsem mu ten narozeninový den nezáviděla. Vždycky jsme mu popřáli a dárky dostal až druhý den pod stromeček. Takže když si na to vzpomenu, už si vůbec nestěžuji, že jsem se narodila v únoru. Takže tati, přejeme Ti vše nej...tam do nebeských bran.

Požehnané svátky

🐾

MARYLA

🌲🌲🌲

Adventní čas

Vystihnout pro mě adventní čas jedním slovem je velmi jednoduché  - nestíhám. Každý den seznam s úkoly (a to nemluvím o těch úkolech domácích) je zcela zaplněn a jsem ráda, když si vše můžu v průběhu dne odškrtnout. Když se zrovna neučím texty písniček na koncerty, které s našim pěveckým sborem Libohlásek máme, tak peču cukroví, které mi ale mizí pod rukama. Takže jsem v pečení stále na začátku. O úklidu snad raději nemluvím, protože to je aktivita, kterou můžu dělat denně, ale v závěru to vypadá, že jsem vlastně nic neuklízela. A o dárcích, no, tak to už raději vůbec nemluvím. Zlatá chudoba....
Základ ale mám. Adventní věnec, svíčku s číslicemi, kolik dní zbývá do Vánoc. To stačí. A taky předsevzetí - každý den zvládnout bez stresu, že něco nestíhám. Někdy se daří a někdy ne, tak jak už to bývá, ale radost ze svátků, tu mám stále.

Náš adventní kalendář visí na roštu postele, který u nás ve škole chtěli vyhodit. Hned jsem jej sbalila a natřela. Od té doby nám slouží i venku. Letos poprvé jako kalendář. Zavěšené pytlíčky s čísly, do kterých vždy ráno vložím dobroty nebo kartičky s úkoly. Tedy, pokud nezapomenu :).  

 

Přejeme Vám krásné prožití doby adventní. Je to chvíle těšení pro nás všechny a je fakt, že mnohé to "těšení" leží na nás ženách. To ale neznamená, že se musí vycídit celý dům. 

🐾

 MARYLA

Sv. Martin bez husy

Každým rokem se na tento den těším. Netuším, čím to je, protože doma jsme nic takového neslavili. Snad možná proto, že kdybych byla kluk, jmenovala bych se stejně? Každopádně jsem tomuto svátku propadla když byly děti mrňousi. Začala jsem pořádat v naší farnosti Svatomartinské lampionové průvody. Každý rok jinak zpracovaný příběh o sv. Martinovi. Moc mě to bavilo, hlavně, když jsem viděla, že to děti baví a každým rokem jich je víc a víc. Pak jsem začala opět dálkově studovat a příprava byla nad mé síly. Jak jsem si oddechla, když akci převzalo naše město. Ale už mě zase svrbí ruce, letos žádný lampion....třeba bude opět nějaká pěkná akce.
Co u nás nesmí chybět jsou Svatomartinské rohlíky. Dělám rovnou dvojitou dávku, protože jsou mega dobrý. Recept jsem převzala od Moniky z blogu U nás na kopečku. Opravdu jednoduchý recept na přípravu a jsou vynikající. Tento rok jsem chtěla vyzkoušet upéct 12 hodinovou husu. Ale své přání jsem vyslovila příliš pozdě, v předvečer svátku. Tak se Pavel vydal pěšky do tří obchodních řetězců, že tam snad ještě nějaká zapomenutá husička zůstala. A co myslíte?...Zapomenutá husička tam žádná nezůstala. Takže letos bez husy. Ale aby to těm našim jedlíkům nebylo líto, tak jsem koupila další den jitrnice, jelita a pořádnou tlačenku. Když hody, tak zabijačkové. Takže příští rok už nebudu tak dlouho otálet.

Tohle tedy není stopa po sv. Martinovi, to je stopa po rohlíčcích, které už nejsou.

🐾

Dobrou chuť!

Dušičkově

Tohle období je pro mě vždycky vzpomínkové. Nežiji v místě, kde jsem vyrůstala a prožívala nezapomenutelné chvíle, a tak návštěvy v těchto končinách jsou vždy spojené s prožitky. Útržky z dětského období se mi vybaví, i když vůbec netuším, kolik mi tehdy bylo. Moje první rybí kost v krku a hrozný křik (od té doby jím kapra dvě hodiny a nikdo si u večeře nepřeje abych si rozhodně já přidávala). Dvorek u babičky a dědy Koudelů, když krmili husy šiškama a babička loupala kukuřičný klas do zástěry. Chtěla jsem to taky umět, nepřipadalo mi to tak těžké. Když jsem to zkusila já, ruce mě bolely snad ještě další týden. Sáňkování v naší ulici. Jediná asfaltová silnice se super velkým kopcem. Svah jsme ujezdili na skvělou ledovku, aby to dojelo co nejdál. Večer nám ji však sousedi posypali pískem a škvárou. Druhý den jsme vše zametali a raději polili vodou. No, to pak byla jízda. Teda jezdili i sousedi...nechtěně...

Na co si už hůř vzpomínám jsou Tvé zlozvyky, oblíbené věty, které jsi nám říkal, když jsme něco provedli a došlo na Tvá slova...:). Nebýt fotek, nepamatuju si Tvůj výraz. Jen ten úsměv a řadu stejných bílých zubů. Je to už 26 let cos odešel a nestihl se rozloučit. Přesto věřím, že naše životy sleduješ zpovzdálí a směješ se svým vnoučatům. Někdy mi připadá, že cítím Tvou blízkost, i když Tě nikde nevidím. Prostě v tuto dušičkovou dobu je ve mě malá dušička. Myslet na to, jaké by to bylo, kdybys žil je vždy spojené se slzami, ale věřím, že JEDNOU NEBE ZAVOLÁ. Díky, tati za všechno.  

Co bych to byla za dceru, která věnuje neosobní dárek. Tak jsem Ti vyrobila věnec, který zanechal v našem bytě pěkný nepořádek, popíchal mi dokonale konečky prstů (zkuste s tím pak hrát na kytaru). Ale vzniklo něco velmi osobního. Je vyrobený z věcí, které mě obklopují, které mám ráda. Snad se Ti líbí. 

Nezapomínejme na ty, kteří nemůžou být s námi. I vzpomínka dokáže zahřát 💖

🐾

MARYLA

Halloween po našem

Nikdy jsme tento svátek neslavili, ani bych ho snad svátkem nenazývala, ale letos se to nějak zvrtlo. Dlabání dýní děláme každý rok, ale vše ostatní bylo pro mě nové. Ondřej mi pověděl o významu tohoto svátku, o Hrozném Jackovi a smyslu dýní...Tak jsme se na to tedy vrhli.
Výzdoba byla na dětech...dýně, duchové, netopýři, pavouci a pavučiny. Já jsem v době prázdnin napekla strašidelné sušenky a připravila treat (odměny), aby mi snad ti naši strašidláci něco neprovedli - ha, ha, ha 💀 👀.
Díky shánění kostýmů na poslední chvíli se podařilo našim dětem koupit kostýmy se slevou. Za to vše nás večer čekala bojovka. Teda vlastně dvě bojovky, protože každý si nachystal tu svou. Takže nás uvedla do strašidelné jeskyně nejprve kostra a potom maska z Vřískotu. Do hrnce (z kuchyně potajmu ukradeného) jsem musela sbírat věci, které mi Zlo přikazovalo. A hledejte po tmě jen s červenou blikačkou na kolo něco o rozměru krabičky od sirek. Vtipné na tom bylo, že Ondra (Vřískot) schoval sušenky a v průběhu hledání (když už jsem je opravdu hledala půl hodiny) se přiznal, že on sám zapomněl, kam je schoval. Já je našla až druhý den ráno. No, byla to sranda. I po tom všem na ně večer čekala treat (odměna). A já jen doufám, že se příští rok do těch kostýmů ještě vejdou. BÓóóóó 💀 👀 💀 👀 💀 👀

 

 

 

🎃 Bóóó všem 🎃

🐾

MARYLA

🎃

Domácí lokše s mákem

Asi to není zrovna slavnostní jídlo, ale je určitě "mega" dobré. Pokaždé jsem připravovala placky z instantního přípravku, ale teď jsem zkusila ty pravé domácí a nedá se to vůbec srovnávat. 100% vedou Home made. 

Příprava je velmi jednoduchá. Kilo vařených brambor ve slupce od včerejšího oběda nastrouháte najemno. Přidáme špetku soli a 300 g hladké mouky. Ze vzniklého těsta tvoříme lokše, které pečeme na suché pánvičce. Potřeme rozpuštěným sádlem, potřeme povidly a posypeme mákem. Skvělá záležitost.

Dobrou chuť!

Maryla

🐾

Když chlapi pečou sladké

Sobota....Chuť na něco dobrého....Sladkého...A v tom ten skvělý nápad, který vyšel z úst mého muže - co když upeču domácí věnečky? Nikdo neřekl ne.

Sledovala jsem to zpovzdálí, byl to koncert. Agis se ujala role pomocníka. Co bylo hned od začátku jasné, že dávka musí být dvojitá. I když jsem věnečky sama nikdy nepekla, protože jsem se bála složitého postupu, musím říct, že to zase taková hrůza není. A když máte další ruce ku pomoci, jde to skoro samo, že?

Recept

těsto: 65 ml oleje, 150 ml vody, sůl, 120 g hladké mouky, 3 vejce.

V hrnci přivedeme k varu vodu, olej, sůl. Přisypeme mouku a a vaříme cca 5 min., dokud se těsto nepřestane lepit na stěny hrnce. Po odstavení z plotny přišleháme vejce. Vznikne lepkavá směs, jako žvýkačka. Na plechu tvoříme cukrářským sáčkem věnečky. Pečeme na 180°C, cca 25 min. (záleží na velikosti věnečků). POZOR! Je důležité troubu neotevírat, aby těsto nespadlo. Ještě teplé rozkrojíme nožem a necháme vychladnout. 

krém: 500 ml mléka, 2 ks vanilkového pudinku, 8 lžíc cukru, 3 lžíce rumu, 250 g másla. uvaříme hustý pudink, po uvaření jej zasypeme cukrem, aby se nevytvořil škraloup. Necháme dostatečně vychladnout a přidáme máslo a vyšleháme do krému. Krém přenášíme do věnečků cukrářským sáčkem.

poleva: vymačkáme citron a přidáváme postupně cukr moučka. Vrchní část věnečku namočíme do polevy. Necháme zaschnout.

 

 

 

 

 

 Přejeme 

D🍰O🍰B🍰R🍰O🍰U  CH🍰U🍰Ť 

🐾

Maryla