pondělí 30. prosince 2019

Adventní čas II.

Do adventu jsme vstupovali s představou...Samozřejmě každý s tou svou. Děti se těšily na pečení cukroví, teda spíš než na pečení se těšily na to ochutnání, ke kterému samozřejmě taky došlo. Já jsem doufala, že si vychutnáme každý sváteční den nějakou aktivitou a tradicemi. Těšila jsem se na tvoření výzdoby. Každou adventní nedělí jsme byli blíž k Vánocům. Jen ty představy se začaly nějak měnit podle jiného scénáře.
Pečení cukroví přerušila Ondrova laryngitida a Agátčin zánět průdušek. Kašel, který neustává ani při tlumících lécích....Vysoké horečky, které nechtějí klesnout...Probdělé noci s dítětem v náručí......Pohotovost v době, kdy se všichni chystají na prožití nejkrásnějších svátků v roce......A poslední rána v podobě totálně vyčerpané a unavené mámy, která dostala horečky taky.
Děti ani netušily, že jsme měli ve vaně kapra. Pavel musel všechno zvládnout sám.
Dnes, kdy jsou horečky jen nepříjemnou vzpomínkou, kdy má Agátka antibiotika a normálně dýchá, kdy slyšíme jen kašlání a smrkání....je vše jiné. Konečně se u nás jí. Cukroví ubývá a co uvařím, to se sní. Dárky dětem přinášejí radost a i ty "měkké" dárky přišly konečně na své. Pouštění lodiček, rozkrajování jablka a lití olova jsme si užili až po pár dnech, ale dokonale a s humorem. Vánoční výzdobu jsem dodělala včera. Vždyť Vánoce netrvají jen jeden den.
Když nesněžilo venku, tak alespoň u nás doma. Ella dokázala ze svého plyšáka vždy dokonale vytáhnout všechnu výplň. Několikrát za den. Hádejte, kdo to vždycky uklízel?


Když Agis mohla, pomáhala péct. Taky pomáhala jíst a co už nemusela pomáhat, to bylo zdobení. Protože vlastně nebylo co zdobit.
Stromeček jsme byli vybírat jen my dva s Pavlem. A opět do Hodonic na plantáž, jen letos tam bylo lidí jak na Václaváku. Ale to kouzlo zasněžené krajiny, to nemělo chybu. Na protějším kopci probíhal hon, tak jsme si říkali, kdo z nás bude mít prostřelené pneumatiky u auta. Naštěstí nikdo. Stromeček stojí...Je krásný a na naše poměry poněkud větší než obvykle.




Můj táta by slavil 23.12. narozeniny. Letos by mu bylo 73 let. Vůbec jsem mu ten narozeninový den nezáviděla. Vždycky jsme mu popřáli a dárky dostal až druhý den pod stromeček. Takže když si na to vzpomenu, už si vůbec nestěžuji, že jsem se narodila v únoru. Takže tati, přejeme Ti vše nej...tam do nebeských bran.




Požehnané svátky
🐾
MARYLA
🌲🌲🌲

Žádné komentáře:

Okomentovat