Sv. Martin bez husy

Každým rokem se na tento den těším. Netuším, čím to je, protože doma jsme nic takového neslavili. Snad možná proto, že kdybych byla kluk, jmenovala bych se stejně? Každopádně jsem tomuto svátku propadla když byly děti mrňousi. Začala jsem pořádat v naší farnosti Svatomartinské lampionové průvody. Každý rok jinak zpracovaný příběh o sv. Martinovi. Moc mě to bavilo, hlavně, když jsem viděla, že to děti baví a každým rokem jich je víc a víc. Pak jsem začala opět dálkově studovat a příprava byla nad mé síly. Jak jsem si oddechla, když akci převzalo naše město. Ale už mě zase svrbí ruce, letos žádný lampion....třeba bude opět nějaká pěkná akce.
Co u nás nesmí chybět jsou Svatomartinské rohlíky. Dělám rovnou dvojitou dávku, protože jsou mega dobrý. Recept jsem převzala od Moniky z blogu U nás na kopečku. Opravdu jednoduchý recept na přípravu a jsou vynikající. Tento rok jsem chtěla vyzkoušet upéct 12 hodinovou husu. Ale své přání jsem vyslovila příliš pozdě, v předvečer svátku. Tak se Pavel vydal pěšky do tří obchodních řetězců, že tam snad ještě nějaká zapomenutá husička zůstala. A co myslíte?...Zapomenutá husička tam žádná nezůstala. Takže letos bez husy. Ale aby to těm našim jedlíkům nebylo líto, tak jsem koupila další den jitrnice, jelita a pořádnou tlačenku. Když hody, tak zabijačkové. Takže příští rok už nebudu tak dlouho otálet.

Tohle tedy není stopa po sv. Martinovi, to je stopa po rohlíčcích, které už nejsou.

🐾

Dobrou chuť!