Dušičkově

Tohle období je pro mě vždycky vzpomínkové. Nežiji v místě, kde jsem vyrůstala a prožívala nezapomenutelné chvíle, a tak návštěvy v těchto končinách jsou vždy spojené s prožitky. Útržky z dětského období se mi vybaví, i když vůbec netuším, kolik mi tehdy bylo. Moje první rybí kost v krku a hrozný křik (od té doby jím kapra dvě hodiny a nikdo si u večeře nepřeje abych si rozhodně já přidávala). Dvorek u babičky a dědy Koudelů, když krmili husy šiškama a babička loupala kukuřičný klas do zástěry. Chtěla jsem to taky umět, nepřipadalo mi to tak těžké. Když jsem to zkusila já, ruce mě bolely snad ještě další týden. Sáňkování v naší ulici. Jediná asfaltová silnice se super velkým kopcem. Svah jsme ujezdili na skvělou ledovku, aby to dojelo co nejdál. Večer nám ji však sousedi posypali pískem a škvárou. Druhý den jsme vše zametali a raději polili vodou. No, to pak byla jízda. Teda jezdili i sousedi...nechtěně...

Na co si už hůř vzpomínám jsou Tvé zlozvyky, oblíbené věty, které jsi nám říkal, když jsme něco provedli a došlo na Tvá slova...:). Nebýt fotek, nepamatuju si Tvůj výraz. Jen ten úsměv a řadu stejných bílých zubů. Je to už 26 let cos odešel a nestihl se rozloučit. Přesto věřím, že naše životy sleduješ zpovzdálí a směješ se svým vnoučatům. Někdy mi připadá, že cítím Tvou blízkost, i když Tě nikde nevidím. Prostě v tuto dušičkovou dobu je ve mě malá dušička. Myslet na to, jaké by to bylo, kdybys žil je vždy spojené se slzami, ale věřím, že JEDNOU NEBE ZAVOLÁ. Díky, tati za všechno.  

Co bych to byla za dceru, která věnuje neosobní dárek. Tak jsem Ti vyrobila věnec, který zanechal v našem bytě pěkný nepořádek, popíchal mi dokonale konečky prstů (zkuste s tím pak hrát na kytaru). Ale vzniklo něco velmi osobního. Je vyrobený z věcí, které mě obklopují, které mám ráda. Snad se Ti líbí. 

Nezapomínejme na ty, kteří nemůžou být s námi. I vzpomínka dokáže zahřát 💖

🐾

MARYLA