Sedím na naší zahradě opět ponořená do práce a přebírám myšlenky. Pohled na modrou oblohu mi připomíná moře. Ten pocit, kdy celou cestu čekáte, kdy jej konečně zahlédnete alespoň z malé části jejího mohutného bytí. Nechápu, jak je možné ukrýt do obyčejné vody tolik života. A kolika lidským bytostem dokáže vykouzlit nezapomenutelné chvíle. Tedy, alespoň těm našim dětem ano. Ondra s Agis se těšili. Těšili se tak, že spánek při 12hodinové jízdě nebyl možný. A ta radost, když si po roce smočili nohy v té krásně průzračně modré vodě.
Po roční pauze jsme si opět prošli noční Trogir.
Jde vidět, že tady zanechá stopu každý.
Dřív jsme utratili nejvíc peněz za zmrzliny. Dnes stačí jedna a šmitec.
Ondra si pořídil na dovolenou selfie tyč. Fotil (se) opravdu poctivě.
Kontrola snímků.
Pohled na město Kaštela z hornatých kopců nad apartmánem.
Přejeme krásné zážitky na vaší dovolenkové cestě.
🐾
MARYLA
Žádné komentáře:
Okomentovat