Domácí chléb

Ono to vypadá, že neděláme nic jiného, než vaříme a pečeme každý den, ale ty recepty se nám teď nějak sešly. Tento chleba máme moc rádi. Má výbornou chuť, vždy se podaří a není složitý na přípravu. Jen na čas. Začala jsem v 8 hodin a upečeno bylo v 17 hodin. Překvapující bylo, že do konce zpráv bylo po chlebu. 

Recept: 2 hrnky žitné mouky, 425 ml světlého piva, sáček droždí, 1 vajíčko, 2 lžíce hnědého cukru, 1 lžíce soli, 3 hrnky hladké mouky, 2 lžíce olivového oleje, voda, bylinky a semínka dle chuti a možností.
Postup: Smíchejte žitnou mouku s pivem a půlkou sáčku droždí a nechte hodinu vykynout. Vykynutou směs smíchejte s vajíčkem, oliváčem, cukrem, solí a hladkou moukou se zbytkem sušeného droždí. Přidejte bylinky a semínka. Dejte si práci s prohnětením. Těsto rozdělíme na dvě půlky. Těsto vložíme do misek, které jsme předtím potřeli olejem, aby se těsto nepřilepilo. Necháme kynout další hodinu až dvě. Poté přesuňte na moukou vysypaný plech a opět necháme kynout dvě až tři hodinky. Potřeme vodou se solí a pečeme 170°C asi 40 minut.

 

Dobrou chuť

M.

Levandulové sušenky

Prázdniny jsou fajn, ale nastanou chvíle, kdy slyším: "... mami, já se nudím." Každý večer sledujeme s oblibou s Ondrou a Agátkou - Herbář. Máme rádi tu atmosféru pořadu. A je fajn, že když jdeme do přírody, děti běhají a hádají bylinky kolem nás. Tak na dnešní den jsem je zaměstnala pečením sušenek. Sami navážili, umíchali, naňahňali na plech a na mě zůstalo to pečení.

Recept: 

2 a ¼ šálku pohankové mouky 
1 lžička prášku do pečiva
120 g krystalového cukru
60 g krémového sýra 
1 a ½ lžíce citronové šťávy
2 lžíce květu levandule
půl másla
3 lžíce oleje
1 vejce
1 lžíce mléka
špetka soli

Postup: Smícháme mouku, prášek do pečiva, sůl a levanduli. V mixéru mezitím promícháme sýr a cukr. Rozpustíme všechno máslo, necháme chvilku vychladnout a přimícháme do krémové směsi. Postupně přidáváme vejce, mléko, citronovou šťávu a olej. Vše mixujeme do té doby, než se to řádně spojí. Nakonec přidáme směs mouky a opět dobře promícháme. Výsledkem má být husté lepivé těsto. 

Na plech dáme papír na pečení a polévkovou lžící ubíráme z těsta kousky, ze kterých děláme kuličky a dáváme na plech. Pak je posypeme cukrem a skleničkou z nich uděláme placaté sušenky. Pečeme na 180 stupňů cca 13 minut. 

 

 

 

 

 Tyto fotky jsem našla ve foťáku. Já je nefotila, ale po nenápadném pátrání jsem zjistila, že si to Ondra takhle hezky sám naaranžoval a vyfotil.

Focaccia s jarním salátem

Jídlo....Věčné téma posledních let. Po revoluci mi přišlo, že se lidem moc líbilo, že je možné zajít do fast foodu, nevařit. Dnes je zase doba, kdy lidé rádi vaří. Vždyť nejprodávanější knihy jsou kuchařky. Ráda se pouštím do vaření dobrých pokrmů. Mám svou "food teorii". Nikomu ji necpu, ale stále v ní hledám, pátrám a zkouším.
Dnes tedy focaccia se salátem. Výborný oběd, všichni si pochutnali. A nekecám, když píšu, že jsem ještě večer musela upéct další várku tohoto italského chleba.
                                      

Recept: 

• 0,5kg hladké mouky
• 4dcl vody
• ½ droždí
• 1 lžíce mořské soli
• 5cl oleje extra virgin

Postup:

V míse smícháme vlažnou vodu a droždí. Postupně přisypáváme mouku, až vznikne hladké těsto. Mísu přikryjeme utěrkou a necháme odstát v teple, aby těsto řádně nakynulo. Až bude těsto nakynuté, vypracujeme z něj dva bochánky, ze kterých pak rukou vytvoříme dvě silnější placky. Vzniklé placky polijeme olivovým olejem, posypeme mořskou solí, rukama rozetřeme a promačkáme, aby se olej spojil se solí 
a s těstem. Chleby dáme na plech s pečícím papírem a pečeme v předehřáté troubě 
10-12 minut na 220-250°. Poté je necháme vychladnout.

 Přeji krásné prázdniny

Maryla

Dárek pro ....

Každým rokem, takhle kolem začátku července si lámu hlavu, jakým dárkem obdarovat našeho pana faráře. Jako muž toho příliš nepotřebuje a to co potřebuje si koupí sám, má totiž svůj osobitý styl. Loni mě zachránil velký věnec z obilí na dveře, ale po této pracovní příležitosti jsem se zařekla, že už nikdy více. A tak jsem chtěla zůstat alespoň u toho obilí. No, a výsledek?
  

Na počátku byly činy....

Nejhorší je skloubit představu s realitou.

No, a výsledek. Tentokrát to nebylo tak náročné.

I Agátka přispěla.

A druhý koš k nám pro radost.

Dovolená 2018

Tak.....a už jsme zase doma. Naše touha ukázat dětem moře se stala skutečností. Odhodlali jsme se vyrazit k moři. Cíl naší cesty Trogir. Krásné historické město s překrásnými pohledy do mořských dálek. Cesta trvala 10 hodin, ale oni to vydrželi. Každý se bavil po svém (spánek, mobil, tablet, koukáníčko do krajiny, počítání tunelů...). Ubytování v soukromém apatmánu....No, a pak konečně procházka po pláži. Ondřej se koukl na moře a prohlásil, že je to jako u přehrady. Tak si vlezl do vody a zjistil, že je voda slaná - je to poravdu mořeee. Jedinou deštivou přeháňku nám vystřídalo plně pražící slunce po celý pobyt. Pokožka reagovala, děti také. Naštěstí se vše vždy rychle uzdravilo. Návštěva v překrásném městě Split spojený s plavbou lodí. Pro nás všechny - naše poprvé. Musím říct, že i když bych před dvaceti lety nevěřila, že se mi vejde do mobilu internet a budu se moci připojit odkudkoli, smekám před kulturou a vyspělostí řemeslných technik našich předků. Tohle už se zpět nikdy nevrátí. Ale každá doba má svoje.
Po celou dobu nám bylo fajn, jen při myšlence na Ellu se nám stýskalo. Však taky po příjezdu domů jsme všichni utíkali na dvůr, kde už na nás neuvěřitelným kukučem opět hleděla. Jsme DOMA... Jsme zase u NÁS....Jsme zase POHROMADĚ...Jsme ŠŤASTNI.

Náš první pohled na Trogir před sjezdem do údolí.

První smočeníčko v moři.

Pozůstatky pevnosti.

Tady jezdí všichni.

                                       

Extra porce zmrzliny.

Letadla stále nad našimi hlavami.

Split. Krása střídá nádheru.

 

Socha biskupa Řehoře. Jeho velkého prstu na noze se dotýká každý návštěvník s přáním splnění tajných snů.

...my také, že?

Společné foto u brány baziliky sv. Vavřince.

Noční Trogir.

Zábava pro děti. Ale šlo jim to...

 

Poslední večer.

 

Poslední pohled a domů.