Domácí rohlíky poprvé...(a tedy rozhodně ne naposled)

Dlouho jsem čekala na ideální recept. Vy, ženy, to znáte.
1. Zamýšlíte..
2. Hledáte...
3. Pročítáte komentáře...
4. Sbíráte odvahu...
5. Dokopete se k činu...
Tak já jsem už konečně došla do posledního bodu. Konečně jsem našla recept, který se mi zdál nenáročný na čas a lahodící oku i uchu. Opravdu to není s tímto receptem žádná věda.

Domácí křupavé rohlíky

Recept na cca 15 - 16 rohlíků:
500 g hladké mouky
sůl cca dvě lžičky
cukr cca jedna lžička do mléka
300 ml mléka
30 g sádla a 30 g oleje(lze dát místo sádla jen olej 60 g)
jedno čerstvé droždí nebo sušené droždí

Postup:
V míse smíchat mouku s olejem a sádlem, přidat sůl. Mléko ohřát, přidat cukr a droždí, nechat vzejít kvásek. Zadělat těsto(možno i v robotu cca 4 min). Těsto nechat kynout 45 min u topení nebo na teplém místě. Při výrobě rohlíků není třeba těsto podmoučet, vůbec se nelepí a krásně se s ním pracuje. Navážím si na každý rohlík 60 g hromádky, které pak vyválím do trojúhelníku(nebo něco tomu podobnému) a pokládám na plech s pečícím papírem zhruba 10 cm od sebe. Péct ve vyhřáté troubě na 200°C dozlatova, cca 10 - 13 min. Po upečení dát vychladnout na mřížku.

Pekla jsem z poloviční dávky, protože jsem se bála, jestli to dám. A udělala jsem velikou chybu - BYLY HNED PRYČ!!!

Ještě jsem k rohlíkům udělala Lilkovou pomazánku: lilek propíchat vidličkou, zabalit do alobalu a nechat upéct v troubě. Po upečení nechat vychladnout. Lilek krásně změkne a jde od slupky velmi dobře odstranit. Dám do mixéru společně s pomazánkovým máslem nebo lučinou, sušenými rajčaty, osmaženou cibulkou a česnekem, koření a sůl(můžete přidat vše co máte doma nebo co máte rádi). Rozmixovat, přidat olivy(za mě černé) a skvělá večeře.

 

Já mám ráda rohlíky raději úzké a hodně křupavé, tak se nelekejte, že jsou tak hubené.

P. S.: Prosím Vás, kdyby od nás nechtěla odejít paní Zima, tak za to můžeme já a slečna A. Vyrobily jsme si Moranu, ale je nám líto ji hodit do vody nebo spálit. Tak až zmrznou všechny kytky, které jsem nasadila a koupila, tak NEsmím nadávat, že?😌 

Doba postní stále pokračuje. Smrtná neděle za námi a Květná před námi.

🐾

MARYLA

Sluníčko, kam se podíváš

Nikdy si člověk neuvědomí svoji svobodu, dokud o ni nepřijde. Karanténa je čas na uvědomělost, ale i na uvědomění. A abychom nebyli jen v domácím prostředí, vyrazili jsme na výlet - Králův stolec. Vyhlídka s velmi příjemnou cestou. Není od Znojma daleko a celou trasu procházíte lesem. A ještě k tomu, když vše kolem vás právě pučí a raší do květu. Teda, nic pro alergiky.
Náš cíl nebyl jen výlet. Cestou jsme měli za úkol nasbírat kopřivy na nádivku, mech na výzdobu a fialky na... Původně na fialkový sirup, ale podle množství jsme zvolili jen fialkový cukr. Nikdy jsem neviděla přírodně barvený cukr, je to krása.
Sobota byla ve znamení - načerpej energii na sluníčku, co to dá. Na zahrádce bylo krásně. Přesazovali jsme květiny, připravovali stromy o staré větve a vůbec, prostě jen byli. Situace dost dobře využili naši nejmladší. Ondra s Agis si otevřeli kavárnu PÁV. Takže při posezení u stolku jsme si mohli(spíš museli) objednat z nabídky. Obsluha výborná a placení předem jsme uhádali na placení po návštěvě kavárny. Ale ceny lidové, mohu doporučit. Poté se majitelé kavárny rozhádali, takže idylka skončila. Výsledkem bylo, že se na každé straně zahrady otevřela jedna kavárna, jedna PÁV a druhá U PÁVA. No, bylo to těžké rozhodování. Podávat ale stále bylo co, Terka s O. a A. upekli výbornou bábovku s lesním ovocem a přidali i tiramisu. Je ta naše nejstarší holky skvělá hospodyňka. No, ono to zase jen tak nebylo, viď, Tery 😉. 

Krásný začátek nového týdne.

🐾

MARYLA

Za poslední dny prošlo životem

Pozorování...Převážně jiných zemí, které bojovaly o mnoho dříve s koronavirem, než my. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se jistě.....Bylo to přece daleko.
Chaos v hlavě....Ve chvíli, kdy jsem odučila předposlední hodinu a slyšela oznámení o uzavření škol. Počáteční radost dětí(především puberťáků) jsem chápala. Po další odučené hodině se radost změnila v nejistotu. I když se to nezdá, na školu nadávají, ale je to jejich místo setkávání se s těmi, které mají rádi.
Politikaření....Zjistila jsem, že jsem naivní ještě víc, než jsem si myslela. Věřím lidem, že to, co říkají je pravda. Nikdy by mě nenapadlo, že si může na národu léčit někdo své mindráky a projevovat svou moc.
Dojetí... Naše první televizní mše. Všichni jsme se na ni připravili, jako bychom šli do kostela. Ondra si vzal zvoneček a dokonce zvonil. Zpívali jsme...Agis se styděla, přišlo jí to divné, ale ke konci už byla s námi zajedno. Netušila jsem, že i taková mše se dá prožít velmi vnitřně.
Postoje...Mnoho lidí na nás, učitele, nadává, že nic neděláme. Ano, práce z domova je jiná, ale to asi pro nás pro všechny. I my třeba máme děti školou povinné a musíme se s nimi učit. I my musíme naši rodinu něčím nakrmit. I my přemýšlíme, jak se spojit s rodiči a především svými žáky, aby nezaháleli a mohli se naučit alespoň část toho, co zvládnou sami.
Obdiv... Nevěřila jsem tomu, že v naší zemi zažiji takovou vlnu solidarity. Je to úžasné vidět, jak si lidé vzájemně pomáhají, jak spolu soucítí. Jak se to stalo, že se v nás opět rozbušilo to pravé lidské srdce? Jsem na Tebe  pyšná, národe.
Strach... Jak dlouho a jak moc budeme ještě muset bojovat? Jak nenakazit sebe a své blízké? Budou mít zdravotníci a lidé, kteří jsou stále na nohou dostatek síly?

   Každý den se snažím pracovat stejně, jako bych pracovala ještě před měsícem. Ráno se nasnídáme, učíme se spolu u jednoho stolu, uvařím oběd a uklidím ten borčus, co se kolem uděje.... Snažím se pracovat a tvořit, ale... Sledujeme zprávy, chodíme s rouškami, modlíme se, ale ... Uvnitř však cítím neklid. Otázky...Strach...

I my jsme se přidaly k těm, co pomáhají. Šijeme roušky nejen pro sebe. Potěšilo mě, že se přidala i Terka. Šikulka, šila poprvé v životě.

Agátce bylo líto, že na ni nemáme čas a že nemůže taky šít na stroji. Tak jsem jí dala kousky látek a šla se postarat o své plyšáčky. Vybavila je všechny.

 

Domácí výuka. Pracujeme společně. Oba vidí, co dělá ten druhý, tak se třeba něco nového jeden přiučí a druhý si něco zopakuje. Ach ty diktáty...:) Smekám před rodiči, kteří si ještě po práci sednou ke svým dětem a učí je - věřte, že se Vám vynaložená energie jednoho dne vrátí.

Pozorování přírody v reálu. Na zahrádce všechno kvete, tak jsme si přenesly práci domů. Teda, teď tam už pěkně mrzne. Tak jsou květinky rády, že jsou doma, v teplíčku.

Má to i svá pozitiva. Agis poprvé v životě žehlila. Byla nadšená, tedy jen do chvíle, kdy jsem jí ukázala zbytek velké hromady prádla. Pak už jí - prý - bolela ruka. Prý je nutné mít i v tomto režimu chvíli pro sebe. Místo pro sebe nemá, tak si udělala pokojíček z krabice od křesla. Schovala si do ní piškoty, které dáváme za odměnu Elle, tak se nedivte, že tam ten pes tak hledí.

Další pozitivum je vaření. Aby nebyla nuda, tak se snažíme péct a vařit jídlo, které tak často nejíme. Některá jídla musíme vařit ve dvou podobách. Agis a Terka jedou v postní době na bezmasé vlně.

Pekla Terka. Vstávala ráno a pekla. Pak si dali všichni tři pěknou snídaničku.

A dnešní pečení. Šneci na fiku podle knihy "Lagom". Mám tu knihu moc ráda. Dává mi vnitřní klid a zastavení se.

Přeji nám všem pokoj v duši a klid do našich domovů a životů. Je to zkouška a věřím tomu, že        "to dáme".

🐾

MARYLA

...💖...

Další narozeninová oslava ve Vlčím doupěti. Nevím, jestli se to zdá jen mě, ale ty děti nějak rychle rostou. Na to, že mě přerůstají, si zvykám. Kde jsou ty chvíle, kdy jsem je vodila za ručičku... Kdy bez mámy neudělali jediný krok. A teď? Chystáme se na pubertu, na kterou stejně nikdy nebudeme dostatečně připraveni. Moje nápady už nejsou tak skvělé, jako se kdysi zdály. Chvíle, kdy vyhledávají moji pomoc je buď při psaní domácích úkolů nebo když jsou nemocní. Jediné v co doufám je, že se ze všech svých sil snažím z nich vychovat slušné lidi. Že si snad k sobě v různých životních etapách najdeme cestu. Že jednou budou vzpomínat na svůj domov s láskou. Snad. V životě člověk nikdy neví.

 

 

 Protože narozeninový den vycházel na čtvrtek a oslava byla domluvená na sobotu, chtěla jsem našemu oslavenci udělat aspoň pěkný narozeninový den. Upekla jsem malé bábovičky, připravila svíčku na sfouknutí a nachystala dobrou snídani.

Přípravná část.

Pečící část.

Krásný pracovní týden.

🐾

MARYLA

Masopust

Tak to vznikl v mé hlavě nápad, podotýkám, že hlava byla ovlivněna knihou "Tradinář", že s dětmi naší školy zorganizuji masopustní průvod. Od ledna jsme se na něj každou hodinu pracovních činností a hudební výchovy připravovali. A v úterý 25. 2. 2020 to nastalo. 166 dětí pod palbou jediné učitelky...Byly to nervy. Aby vyšlo počasí, aby se dětem vše povedlo, abych na nic nezapomněla, aby to nebylo trapné...A světě div se, mám z toho příjemný pocit. Počasí nám vyšlo, děti vše perfektně zvládly, já na nic nezapomněla, rodiče nás přišli podpořit a pomohli mi i studenti střední pedagogické školy svou masopustní scénkou. Asi nemusím říkat, jak jsem za dvě vyučovací hodiny byla vyčerpaná. Kdo tvoří akce, kde netušíte, jak vše dopadne, určitě mi rozumí.
Jestli budu v tradici masopustního průvodu na naší škole pokračovat, to nevím. Rozhodně ale nelituji, že jsem do toho šla.

 

Po dlouhé době jsem nemusela držet foťák já, i když snaha byla. Ale zase díky tomu se můžu vidět na fotkách. Fotky dětí zde záměrně nemám, jen ty maskované a pomálu. Ale věřte mi, bylo jich hooooooodddnnněěě.

Krásnou postní dobu.

🐾

MARYLA