Pamatuju si chvíli, kdy jsme se šli - NEZÁVAZNĚ - podívat na malé černobílé štěně...a po pár minutách bylo rozhodnuto. Vešla se do dlaně, ve které jenom spinkala. Byla k nerozeznání od svých sourozenců, ale my jsme si jí zapamatovali podle značky na čelíčku. Následovaly dlouhé přípravy... Nakupování krmiva, hraček..Zjišťování, co takový pejsek potřebuje...V den příjezdu jsme se nemohli dočkat. Ondra jel rovnou z tábora. Špinavý jako 🐖. Celou cestu domů kňučela. A to jí zůstalo na pár následujících týdnů. Byla rozkošná. Králík byl větší než naše štěně, ale po pár dnech ho zpovzdálí nepřetržitě sledovala. Bouřkové večery jsme spolu trávily v předsíni. Ona spala na klíně a já jsem jí utěšovala, protože se bouřky hrozně moc bála.
Dnes je to slečna, která poslouchá na slovo. Když jdeme bez ní ven, je na nás pěkně naštvaná. Ráda vlítne do auta a čeká, kam se pojede na výlet. Večer vymete všechny pokoje, ale hlavně postele všech přítomných. Když někomu není dobře, leží u něj a smutí společně s ním. Je to prostě kámoška a člen rodiny. Takže, Ellinko, všechno nejlepší k Tvým třetím narozeninám, holko naše. 🐺🐾🎆🎶🎹
Děti rozhodly, že Ella dostane dort. Kdo ho asi dělal, že? Ale nebyla to žádná věda.
🐾
Krásné předletní dny.
MARYLA
Žádné komentáře:
Okomentovat