Velikonoční svátky

I přes všechna zdravotní úskalí si je snad děti užily. Co se týče jídla, tak to každopádně. Zelený čtvrtek byl ve znamení zeleného jídla. Na kopřivy jsem nestihla skočit, tak to jistil špenát, a to v nádivce. K tomu jsme si pošmákli na ředkvičkovém salátu. Velký pátek byl pro mě nejsnazší, byl půst, takže žádné vařeníčko. Jen co dům dal, a ten toho moc nedal. Další dny byly o pokusech, a to příjemných pokusech, protože se všechny recepty povedly. Zkoušela jsem svůj první bezlepkový mazanec, beránka podle Kitchenette a mazanec vystřídala jarní štola(teda ona je jen jedna štola, vánoční, ale nějak jarně jsem ji nazvat musela).
Já jsem se snažila využít krásného počasí a zapracovat na zahrádce. Ovšem nějak jsem nedomyslela, že do čtvrtka musí být kytičky v hlíně. V pátek se musí nechat zem odpočívat. Zvládla jsem to, ale už to nikdy takhle hloupě nenaplánuju.
Na Boží hod velikonoční byla přenášena mše svatá z kostela Sv. Mikuláše. Já s Agátkou jsme mši sledovaly právě jen díky televiznímu přenosu.
Svátky jsou za námi, ale jaro, jaro to nekončí. 

Můj první bezlepkový mazanec.

Zelený čtvrtek ve znamení špenátové nádivky s ředkvičkovým salátem.

To není h(H)řbitovní kvítí(sbírka Jana Nerudy), ale truhlíky plné nových kytiček na okenní parapety.

Tenhle krasavec se nám usadil na dvoře, ale nějak se mu nechtělo lítat, tak ho raději Ella hlídala.

Zabalená "jarní" štola :).

 

Linecká vajíčka pro koledníky.

 

Vajíčka barvená tentokrát červeným zelím. Ono to fakt perfektně fungovalo, i bez chemie.

Do všech jarních dnů protkaných slunečními paprsky vám přejeme mnoho dobrého.

❤

Maryla

Chvíle nemoc - nič(ní)

Jsou chvíle, kdy při pomyšlení na hospitalizaci dítěte, matka oroduje a slibuje všemožné, jen aby mohlo dítě zůstat doma. Mě se, při vyslovení této myšlenky lékařem, ulevilo. Naše malá slečna A. byla po čtrnácti dnech vysokých horeček už úplně vysílená. Kam se poděly ty jiskry v očích? I když jsem tušila, že to pro ni nebude jednoduché, nastoupily jsme. Obě. Mohla jsem ji být nablízku. Po počátečních vyšetřeních a stanovení diagnózy se našel čas pro seznamování se s dalšími obyvatelkami pokoje. A tak se stal náš pokoj hernou. Bylo to nutné, čas v nemocnici plyne tak nějak pomaleji. Hra střídala hru, tvoření, malování, vtipy a koukání na televizi. Dnes už se mi o tom všem píše lépe, jsme doma, počáteční únava je pryč, ale vzpomínky zůstanou. Děkujeme za skvělý tým sestřiček a lékařů dětského oddělení ze znojemské nemocnice.

Dobble, to byla nejčastější hra.

Zvláštní je, nemocniční čaj všem tak moc chutnal.

❤

Krásný den a pevné zdraví!

MARYLA

❤