Tak asi jako každou ženu i mě připoutá na lůžko jedině nemoc. Nemožnost fungovat na 100%, ale neznamená, že budu odpočívat. Rozhodla jsem se dokončit Agátčinu výzdobu u postele. Miluje jednorožce a tak volba byla jasná. Vlastně vše vznikalo postupně. Barevného jednorožce si vyrobila sama, plastové korálky jsme skládali s Ondrou a k tomu všemu přibyly BAMBULE. U nich jsem si zavzpomínala. Je tomu již 25 let, co mi náhle zemřel táta. Ze dne na den odešel z mého života a já se s tímto faktem nedokázala smířit ani po tak dlouhé době. O to víc se mi vybavují chvíle společného sdílení. Když jsem byla malá, dostala jsem panenku. Nebyla to jen tak obyčejná panenka, ale kluk, jakože OPRAVDICKÝ KLUK, chápete, ne? Láska k této plastové postavičce mě držela velmi dlouho a nesměl chybět na žádné akci: jízda na kole, sáňkování, koupání, vycházky, výlety....Až dnes si uvědomuji, jak jsem musela vypadat....:) Aby nebyla Jiříčkovi(jeho jméno) zima, pomohl mi táta udělat čepici z rukávu starého svetru. Jako třešnička na dortu byla má vlastnoručně vyrobená BAMBULE. Nebyla jedinou ani poslední...Dokonce jsem jednou nechala udělat květinu ze samých bambulí, a že jich bylo 55. Vždycky když vezmu to kolečko na bambule a začnu motat vlnu, vzpomenu si a doufám, že nikdy nezapomenu. Díky, tati 💓.
Žádné komentáře:
Okomentovat