...šiju....

Vždy když se rozhodnu, že vytáhnu ze skříně šicí stroj, musím mít buď- plný koš prádla na zašití - nebo plán v hlavě, který mi nedá spát. Obojí bylo pravdou. Tak jsem to vzala od podlahy. Nejdřív přišly na řadu květy. Prošitím oboustranných barevných papírů vznikl květinový řetěz, který ozdobí naše pokoje. Pak nastala dlouho připravovaná akce, ušít polštář a taštičku pro bezvadnou kolegyni, která je jako já blázen do muziky a slavila krásné životní jubileum.

Polštář má na přední straně malou kapsičku s pytlíčkem levandule.

Ella je prostě všude, kde se něco děje.

Taštiček není nikdy dost.

Jako ozdobu na zip jsem použila nenošenou náušnici. Konečně našla uplatnění.

Květná neděle

Každoročně se připravujeme na Velikonoce křížovou cestou v přírodě. Ani letos jsme nezaháleli. Sice nepršelo, ale zima byla. O to víc jsme se těšili domů na teplý čaj a něco dobrého na zub, teda na více zubů. 

Jednotlivá zastavení směr Znojmo - Hradiště.

Bambule

Tak asi jako každou ženu i mě připoutá na lůžko jedině nemoc. Nemožnost fungovat na 100%, ale neznamená, že budu odpočívat. Rozhodla jsem se dokončit Agátčinu výzdobu u postele. Miluje jednorožce a tak volba byla jasná. Vlastně vše vznikalo postupně. Barevného jednorožce si vyrobila sama, plastové korálky jsme skládali s Ondrou a k tomu všemu přibyly BAMBULE. U nich jsem si zavzpomínala. Je tomu již 25 let, co mi náhle zemřel táta. Ze dne na den odešel z mého života a já se s tímto faktem nedokázala smířit ani po tak dlouhé době. O to víc se mi vybavují chvíle společného sdílení. Když jsem byla malá, dostala jsem panenku. Nebyla to jen tak obyčejná panenka, ale kluk, jakože OPRAVDICKÝ KLUK, chápete, ne? Láska k této plastové postavičce mě držela velmi dlouho a nesměl chybět na žádné akci: jízda na kole, sáňkování, koupání, vycházky, výlety....Až dnes si uvědomuji, jak jsem musela vypadat....:) Aby nebyla Jiříčkovi(jeho jméno) zima, pomohl mi táta udělat čepici z rukávu starého svetru. Jako třešnička na dortu byla má vlastnoručně vyrobená BAMBULE. Nebyla jedinou ani poslední...Dokonce jsem jednou nechala udělat květinu ze samých bambulí, a že jich bylo 55. Vždycky když vezmu to kolečko na bambule a začnu motat vlnu, vzpomenu si a doufám, že nikdy nezapomenu. Díky, tati 💓.

Domácí krém 🌿

Znáte to, člověk se stále hledá. V každém věkovém období trochu jinak, ale i to je součástí plánu. Alespoň tak to vnímám já. Ani já nezůstávám stát na jednom místě a stále hledám.....cesty....směry.... způsoby.....důvody, tak aby se mi žilo v souladu se svým přesvědčením. Loni jsem se snažila ujišťovat své okolí, že igelitové sáčky jsou sice fajn, ale jejich nadměrné používání sebou nese jistá rizika, která v naši oblasti nevidíme. Letos jsem se zaměřila na výrobky se zelenými etiketami, které od základu vypadají jako 100% přírodní, ale po přečtení obsahu zjistíte, že tomu tak vůbec není. K tomuto hledání mě přimělo nejen mé zdraví, jako alergik nesnesu vše, ale také fakt, že si mnohé kosmetické firmy dělají z lidí "dobrý den". Velkým rádcem je mi ve výrobě vlastní kosmetiky kniha "Děláme si to doma sami". Když jsem narazila na recept na výborný krém z přírodních produktů, musela jsem jej vyzkoušet. A opravdu, nezklamal. Už týden nepoužívám jiný a je svou konzistencí opravdu skvělý. Ano, musí být v lednici, trvanlivost je jen tři týdny, ale mě to rozhodně nevadí.

Chvíle, kdy se všechny oleje a vosk zahřívají.

Použité oleje a velký voskový plát.       
                     

Krásný den

   Maryla

Vzpomínky zůstanou

Všechny ty věci od dětí, blízkých, dárečky, výtvory - prostě vzpomínky.

Když donesl Ondřej ze školy poničený kufřík na výtvarku, vypadalo to, že skončí opravdu v popelnici. Velmi dlouho čekal na své uplatnění......ale dočkal se. Krabice od "bot s fajfkou" se vůbec nehodila ke svému obsahu. A tak byla nahrazena zrepasovaným kufříkem. Při této obměně jsem si prošla vzpomínkami s místy, dětmi, zážitky, které jsme prožili. Není špatné se občas probrat minulostí.

Z venkovní strany polepeno tapetou.

Zevnitř natřeno bílým latexem a ozdobeno mými oblíbenými razítky. 

 

Předešlé místo uložených vzpomínek.

Krásný slunečný den :)

Maryla 

Kulatiny 10

Nějak nám ten čas letí. Vzpomínám si na dobu, kdy slečna T., ještě jako malá, toužila po bráškovi. Každé Vánoce bylo jasné, co si bude přát pod stromeček - sourozenec, pes. Když jsem byla po deseti letech podruhé matkou, opravdu jsem si to užívala. Jak je vidět, uběhlo už hodně vody a Ondra slavil své první kulatiny. Chce být vojákem, takže dárky a dort byly jasné. Když přišel do obývacího pokoje v plné polní, chtělo se mi brečet. Je to prostě chlap.