Nepřestanu

 

Ze všech možných stran slyším, jak se svět s covidem změnil. Nemohu jinak, než souhlasit. Zcela jistě žijeme život, který jsme nechtěli. Ve všech vlnách, které přišly, odešly a snad už (ne)přijdou, se ukázalo naše lidství. Zachraňovali jsme, tleskali, roznášeli nákupy,...S přibývajícími dny porušovaných příkazů, neodůvodněných zákazů...všech těch pro a proti....jsme se rozdělili a začali pohlížet na každého kolem sebe jako na toho, který za TO může. Náš společný nepřítel pouhým okem neviditelný s celým světem zatočil tak, jak už dlouho nikdo a nic. Proč to všechno? Je to trest? Je to zkouška? Je to kampaň? Je to vlastně úplně všechno. 

       

              

Ne všechno však řídí covid. Naše děti rostou, mění své životy a my, jako rodiče, s nimi moudříme. Nebo si to tedy alespoň namlouváme. Byla jsem rozhodnuta tento blog zmrazit. Když jsem se ale dívala na všechny ty zážitky, fotky a příběhy, které jsme společně prožili. Uvědomila jsem si, jak hodně zapomínám. A pochopila jsem, že je fajn vidět, jak žijeme svůj životní příběh, který nám byl umožněn. 

                                           

           

                                       

Někdy jsme natolik kritičtí ke svému okolí, že zapomínáme na všechny ty dobré věci, které jsme společně absolvovali a až zpětně nebo při rozhovoru s blízkými si uvědomíme, že to u nás doma vlastně není tak zlé, jak jsme všude s naprostou jistotou tvrdili. Stačilo málo, ohlédnout se zpět, vzpomenout si, nalézt dávno ztracené. A to bych ztratila, když bych vše zmrazila. Proto chci pokračovat v prožívání s VLČÍ SMEČKOU, aby se jednou naše děti, a my s nimi, mohli rozvzpomenout, jak nám bylo fajn.

                           

            

           

           

           

🐾💓🐾

BUĎME SPOLU

Maryla