Jarní prázdniny - den pátý

Už je to tady. Konečně si jedeme pro ty naše výletníky. Moc se na ně těším.
Když už míříme do těch vzdálených krajů kam běžně nejezdíme, hledáme ještě nějaký ten výlet, než budeme opět kompletní. Nabízí se mnoho míst, ale vzhledem k tomu, že má foukat silný vítr, tak na procházky v lese nebo po hřebenech to nevypadá. Volba byla mezi Kroměříží nebo Zlínem. Zvítězil Zlín. A byla to skvělá volba. Architektura různorodá, krásná zákoutí, nápadité zpracování běžných míst a skvělá káva. Jen ten kváskový chleba nám při tom kochání zatím vyprodali. Nebýt té zimy, tak je to bezchybné.
A ještě jedno překvápko dne. Pavel mi slíbil, že si sáhnu na sníh, čemuž jsem samozřejmě nevěřila, protože i přes zimu, která zde vládla, široko daleko žádný sníh nebyl. Po 8 km jsem mluvila jinak. Kousek od Rajnochovic je sjezdovka Troják, která byla pokrytá technickým sněhem. Žádná hitparáda na stavění sněhuláka, ale ten pohled na zasněžený kopec, když všude kolem se to zelená. Přála bych vám vidět můj výraz.
Spěchali jsme na mši svatou do Rajnochovic. Všude rušno, plno dětí a rodičů. Byla to skvělá mše. Ondra hrál poprvé před lidmi s kapelou na ukulele, Agis zpívala s holkama a Terka byla stále v obležení malých holek. Byli šťastní a spokojení. Konečně jsem si oddechla. Ten týden napětí, strachu, obav...vše bylo jako zázrakem pryč. Cesta domů byla výčtem všech možných akcí, které zažili....prožili....Třeba Agátčin pláč nad tím, že se jí bude stýskat po Honzíkovi. Když jsem se ptala, co je to za vedoucího, koukla na mě a odpověděla, že to je "blicí kýbl". Ojík byl prý známá firma. Ticho bylo v autě až ve chvíli, kdy Agis usnula.

Baťa kam se podíváš. 

Super nápad. Pořád jsem sondovala, co je to za budku a ona knihovna "daruj knihu" a rovnou si tam můžete nějakou jinou přečíst. 

To je výběr uměleckých oboru, co?

Na pravé straně budova Kongresové centrum Zlín. Navrhla zlínská rodačka Eva Jiřičná.

Skvělá káva v krásné kavárně s perfektním výhledem na centrum Zlína.

 

A tady je slibovaná sněhová (technická) nadílka. Ona je ta zima se sněhem fakt jiná, ale na jaro už se moooooc těším. Asi nejsem sama, že? 

Bože díky. Díky za všechny dary, které dostáváme a nevnímáme je jako výjimečné. 

🐾

MARYLA

Jarní prázdniny - den třetí a čtvrtý

Pro mě dny pohody. I když odbíhám do školy nachystat hlasování o nejnápaditější valentýnku, kterou jsme připravili s naším školním parlamentem, stále se to nedá srovnat s pracovním nasazením, které denně prožívám.
Město mě nalákalo na pár nákupů, které jsem už delší čas nosila v hlavě. Misku na klíčení semínek mám, ale ještě mi chyběla sklenice. Ač jsem se snažila vymyslet nějaké řešení home made, nedá se to srovnat s originálem. Tak teď už se mi semínka nerozutečou po kuchyňské lince...A i proplachování je mnohem pohodlnější. Další skvělou věcí je kolagen. Nejsem na takové ty hrrr akce, že teď je něco in a musíme to doma mít. Ale problémy s klouby, které po odehraných letech na různě udržované klavíry v našich školách mám, mě donutily jednat. O letních prázdninách jsem navštívila doktora, vyslechla si verdikt o artróze kloubů, ale co s tím? Maso je pro mě ne zrovna ideální strava, ale když musím, tak si ho i dám. Ale je fakt, že kuřecí chrupavky, brrrrr, to nedám. Předepsané léky, které si samozřejmě z větší části hradím, nejsou ideál. Kolagenu málo a poslepované vším možným. Takže jsem vsadila na firmu, která je zavázaná a garantuje dobré životní podmínky zvířat. Jsem teprve na začátku testování, ale po dvou měsících vám dám vědět, jak to dopadlo.
Další den jsem se vydala do Brna. Pavel měl pracovní cestu, tak jsem se rozhodla, že neplánovaná procházka po Brně nemůže uškodit. A neuškodila. Naopak, načerpala jsem mnoho nové energie. Největší relax jsem zažila v prodejně Brána ke zdraví - úžasné místo. Všechny ty vůně, přírodní mýdla, výrobky, oblečení...Tak tady bych mohla pracovat, tady by se mi líbilo. Nakoupila jsem pár maličkostí na ty své kosmetické výrobky a šlo se dál. Nikam jsem nespěchala, koukala kolem sebe a užívala si krásného počasí. Bylo to super.
Co se dětí týče, jsem nervózní. Z tábora nemám žádné zprávy. Až večer píše Terka, že Agis má teplotu a stěžuje si na bolesti hlavy. Tak tohle je přesně to, čeho jsem se bála. Takže teď zase dobře nespím. Nevím, co je lepší. Když zprávy nemáte a chtěli byste je mít, nebo když je máte a vlastně je vůbec nechcete slyšet. 

 

Pár skvělých (jak jinak, že?) věciček pro kluky i pro holky z Tigera.

Výrobky z - pro mě - skvělého obchůdku Brána ke zdraví. Krabičky na vyrobené krémy, balzámy na rty a nejvíc se těším na mýdlo, které je na problémy s lupénkou. Jsem zvědavá, jak funguje.

  

No, a moje milé Brno. Musím uznat, že život ve velkoměstě utíká tak nějak rychleji. Na oplátku máte mnohé vymoženosti na dosah ruky a je příjemné ztratit se v té krásné anonymitě místa, kde vás nikdo nezná. To už si ve Znojmě užít nemůžu. Díky, Brno.

 

Užívejte slunečních paprsků, kdo ví, na jak dlouho a odpočívejte.

🐾

MARYLA

Jarní prázdniny - den druhý

Usmálo se na nás sluníčko. Sice fouká vítr, ale svítí. Já jsem si naordinovala klidový režim. Ne, že bych ležela a nic nedělala, ale snažím se zpomalit. Postupně zařizuji akce, které nás příští týden čekají ve škole. Ale vše v poklidu.
A co děti na táboře? Tak to bych taky ráda věděla. Museli vše zvládnout bez Terky. Ta odjela do Brna a byla celý den pryč. Takže informace o tom, jak se jim celý den vedlo nemám. Jsem tedy mírně nervózní, ale jen mírně. Dobře, víc než mírně.
Odpoledne jsme s Pavlem využili pěkného počasí a vzali Ellu do Popic ke kapli. Bylo tam krásně. Mech je jako koberec, všude kolem dostatek klacíků, takže když jeden přistane na stromě, tak máte hned v záloze druhý. A ty výhledy do krajiny. Dokonce šly včera vidět Alpy, i zasněžené kopce, ale vyfotit to nešlo. Večer Ella musela podstoupit již dlouho slibovanou koupel. Ona to teda vždycky dá, ale je fakt, že když jí řeknu, že smrdí a že se musí vykoupat, hodí pohled kamsi do kouta a dělá, že neslyší.

Pasoucí se ovečky, které slouží jako přírodní sekačka po sobě zanechávají po celém vřesovišti stopu.

Hlavně se v tom našem kraji neztratit.

 

 

 

Super místo na pročištění hlavy a myšlenek.

🐾 

MARYLA

Jarní prázdniny - den první

Poprvé. Poprvé v životě jely všechny naše děti na společný tábor. Terka jako vedoucí a Ondra s Agis jako účastníci pod sestřinými křídly. Ze začátku to vypadalo, že nám Agis doma zůstane. Ne, že by nechtěla jet, ale neměla odvahu. Bála se, že to nezvládne. Nechtěla jsem jí nutit. V neděli odjela Terka připravit táborovou hru. V pondělí už se začal balit i Ondra. Mluvil stále o svých představách a o tom, jak se těší. Agis vše jen pozorovala a mlčela. Vše vlastně rozhodla až Terčina sms: "Hele, sbalte jí jen tak, když to uvidí a bude chtít zůstat, může. Vsadím se, že když to uvidí, bude tu chtít být." Jen jsem to Agis přečetla, začala balit. Pak už s oběma nebylo k vydržení. Tak se těšili, že jsem už zoufale psala Pavlovi, kdy vyrazíme, že už to s nimi nevydržím.
Cesta byla skvělá. Vše odsýpalo jedna radost, počasí nám přálo a v autě byla prima atmosféra(protože ta ukecaná holka cestou usnula - ufffff).
Před cílem jsme udělali malou přestávku na jednom úžasném místě. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na vrchu Svatý Hostýn. Byla jsem na tomto místě jedenkrát v životě a to v době puberty. Pamatuji si, jak jsem žasla nad tak krásným místem. A nikdy by mě nenapadlo, že tam, kde jsem kráčela jako mladá holčina budu kráčet se svými dětmi. Měla jsem slzy v očích. Ondra se rozhodl, že vše bude fotit, takže většina fotek je v pohybu, tedy rozmazané. Ale ta radost, že i on přispěje a můžu být na fotkách i já, za to to stála.
Po přestávce v lomu, kde jsme se nacpali nakládaným tofu sýrem s čerstvým chlebem, jsme vyrazili do cílové stanice - Archa Rajnochovice. Vzhledem k letošnímu tématu: Pohádky tisíce a jedné noci, nás přivítala tlupa mlaďochů s omotanými hlavami v barevných turbanech a v neméně barevných halenách. Velká společenská místnost dýchala svým životem a přijíždějící rodiče se svými ratolestmi se postupně rozprchávali do malých vymrzlých chatek.
Nedivte se, že to tak prožívám. Je to mé první velké odloučení od všech dětí. Celou noc jsem nespala. Pořád se mi hlavou honily myšlenky...Já si spím ve vyhřátém pokoji, pod teplou peřinou a naše Vlčata mrznou někde v lese v dřevěné chatce. 

 

Ondráškovy fotky z baziliky. Omluvte zhoršenou kvalitu obrazu. Závada není na vašem přijímači. 

 

 

 Nádherná venkovní křížová cesta. 

 

 

 

 

 

 

A takhle to doma všechno končilo. Nebo vlastně začalo? Napečená bábovka, sbalené marmelády a bezové sirupy pro táborníky a hlavně plné batohy nejnutnějších věcí. 

Ty boby, tak ty jsme v Rajnochovicích raději ani nevytahovali z auta.

Krásné jarní prázdniny všem.

🐾

MARYLA