Polaz - naděje do nového roku

 

S nedostatkem slunce jsme si vyrobili svoje vlastní. Jmenuje se POLAZ. Výraz "polazit" znamená "chodit po koledě". Vyrábí se z čerstvého mechu, špejlí ozdobených přírodninami nebo sušeným ovocem.

Mech na základ polazu. Vyrobíme mechovou kouli.

Na špejle děti napichovaly sušené ovoce, které jsme měli doma.

Takhle vypadá, když je vše hotovo.

 

Takhle zdobí naši zahrádku. A vyšlo i to sluníčko.

Lití olova

Věštíme z olova. Letos poprvé. Ale sada je z roku loňského, jen nám jaksi loni nešlo  olovo roztavit nad plamenem svíčky. Ale letošní rok nám pomohl adventní věnec, který měl všechny čtyři svíčky u sebe. Takže plamen dostatečně silný. Táta tavil a každý z nás si odlil své olůvko. Tohle nás asi bavilo nejvíc.

Vánoce 2018

Konečně... Konečně je to tady!.. Nebylo dne, aby nepočítali naši nejmenší, za kolik dní přijde Ježíšek. Musím se přiznat, že jsem měla obavy. Už ví, jak je to s dárky pod stromečkem. Bála jsem se, jak to tedy letos vezmou. A bylo to perfektní. Každý se těšil na balení svých dárků pro druhé, pochopil, že když jsou dveře zavřené, že se asi balí dárek pro něj. Opravdu KRÁSNÉ SVÁTKY.

Příprava na slavnostní večeři je pro nás krátká. Ráno většinou všichni balí dárky, já dodělávám poslední přípravy. Navštívíme hřbitovy (to tedy letos neproběhlo) a chystáme se na mši svatou. Ta je u nás pro děti v 15 hodin. Po návratu je velmi "živá" příprava na další pokračování: převlékání, smažení kapra... A pak...VEČEŘE.

 

Po jídle pouštíme lodičky. Letos to tedy nejvíc bojkotovala slečna T. Ale my jsme se nedali.

I jablíčko nám připravilo milé překvapení.

Zvoneček... zazvonit... Nic na tom, že to táta jen zkoušel. Oni prostě vyběhli.

 

A nastalo rychlé rozdělování a rozbalování. Asi v půlce rozbalování jsme zjistili, že některé dárky zůstaly ještě v pokoji pod postelí...Ups...

 

Nejvytouženější dárek našich nejmenších.

 

 

 

No potěš, Ella dostala další tenisák... Kdo dal zvířeti takovou nebezpečnou zbraň? JEŽÍŠKU? :)

Vánoční stromeček

Tak i my už máme svůj stromeček. Tento rok jsme vyzkoušeli změnu. Místo jedle smrček.... Místo supermarketového prodeje vlastní "růčo" práce. Nejhorší na tom všem bylo najít ten náš - nejlepší a nejkrásnější.

Hledání nebylo jednoduché. Jakmile jsme od nalezence odešli, už jsme ho opět nenašli.

                                      

 

 

                               

 

Věneček pro radost

Advent je pro náš sbor Libohlásek těžkým obdobím. Střídají se pozdní příchody domů, ranní otevíračka školy spojená se zkouškou (a věřte, ono ráno zpívat naplno je fakt fuška), texty a texty a texty. Jsou chvíle, kdy polevíte, ale kdo si to nesmí dovolit, jsou vedoucí sboru. Pro mě je to taková "malá rodina". A protože se včera večer uskutečnil poslední koncert v tomto období, chtělo to nějaké pěkné zakončení z mé strany. Stačil nápad, dostupný materiál a dárek byl na světě.

Není to nic těžkého. Z drátu na aranžování si vytvoříte oko potřebné velikosti. Opět pomocí drátku připevníte větvičku buxusu (nebo nějakou stálozelenou rostlinku, která po uschnutí neopadá). Provléknete dřevěnou ozdobu, v mém případě srdíčko a zbývá už jen mašlička s očkem na pověšení.

Čáry máry a radost je na světě.

Krásný 2.adventní týden

Sv. Mikuláš u nás

Každý rok je to stejné. Jen co se setmí, kontrolují naše děti místo na dvorku. Pod vzrostlou vrbu nám totiž nosí sv. Mikuláš dobroty. I když to ze začátku vypadalo, že se tak nestane, nakonec přece jen přišel.

Dobroty letos nebyly v barevných punčochách. Připravila jsem velké obálky, potiskla hvězdičkami a nalepila vyražené vzory. 

 

 

Novinkou bylo LEGO, malá oblíbená stavebnice.

I Ella dostala dárek. Měla z něho velkou radost.